Když se podívám z okna, vidím krasnou rozlehlou krajinu. Na jaře je krásně vidět, jak vše ožívá. V létě je krásná, protože kvete a od pohledu voní. Na podzim se tam prolínají teplé barvy opadaného listí a v zimě je vidět ta krásná bílá peřina a jen jen do ní spadnout.
Často se mi zdá, že chodím po kopcích a přítom poslouchám nějakou krásnou písničku. Jít ranní rosou a cítit, jak mě zebe do nouhou. Přičichnout si k nějaké luční květině, která sladce voní. Vidět ten krásný koloběh přírody, v dálce běhají srnky a zajíc, nad hlavou létají ptáci a dravci, co loví polní myši nebo vidět na lučních květinách pylné včeličky, co sbírají pyl. Je to doslova "dotek přírody".
Na kopci, co nám tam vyrostl, je krásné večerní pozorování západu slunce a nebo v noci, když už slunce není vidět, bez mráčku se zde dá koukat na krásnou noční oblohu plnou hvězd.
Toto je kus mé země, mé Vysočiny a mého domova.
hezký článek, díky. i blog