close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Romantika v den narozenin

18. července 2012 v 21:00 | ROCKprincess |  Psaní
Není to nic extra, je to moje první takováhle povídka, tak snad se vám bude líbit ;)



V jedné vesničce, kousek od města, žil chlapec. Obyčejný, ale krásný a moc dobře to o sobě věděl. V městě žila dívka, která nebyla až tak moc hezká, ale všichni jí měli rádi. V jeden krásný sluneční den šel chlapec s klukama do města, povirazit si, kouknout na nějaký holky, mno nic extra. Oba dva se v tom městě potkali, mno říkal si v duchu "Mno nic moc, ale ty její oči...". Na jeho přání mu o ní kamarádi celou cestu vyprávěli.
Po pár dnech se potkali znovu. Tentokrát to nebyl krásný sluneční den, ale pěkně deštivý. Chlapec jel do města s otcem nakupovat a ona v tom dešti šla bez deštníku, po mostě, sama celá promočená domů. On jak ji viděl, hned řekl otci ať zastaví. Vylezl na děšť a představil se jí;
"Ahoj, já jsem Roman."
"Ahoj, já jsem Linda, my se známe?" zeptala se.
"No nechceš mi to říct v autě, svezu Tě domů." nabídl jí.
"Jsi moc hodnej, díky." dodala a nasedla do auta.
Nemohl se přestat dívat do jejích zelených očí, byly tak nádherné, takové ještě neviděl. Cestou, když ji vezli domů, si tak různě povídali Co kdo dělá, Kolik jim je let... A tak se Roman dozvěděl, že bude mít brzo narozeniny. Dostal nápad, překvapí ji. Konec konců už ví kde bydlí.

V den jejích narozenin, hodně brzo ráno, odjel Roman za kamarády, kteří se domluvili na fotbale. Chodilo tam plno krásnejch holek, ale ani jedna neměla ty krásné zelené oči, které měl Roman neustále před sebou. Když už bylo po fotbale, mohlo být tak 9 hodin. Ještě než se rozešli domů, domluvili se na vcečerní kalbu.
"Tak v osm kluci tady na hřišti souhlas?" řekl jeden z kluků.
"Souhlas!" řekl zbytek.
Když dočel Roman domů, hodil svoje zpocené věci do prádelního koše, osprchoval se a šel si ještě chvilku zdřímnout. Najednou ho ale probudila mamka, že můsi s tátou naléhavě odjet pryč na dva dny.
Tak to mu všechno hrálo do karet, jak se říká. V ten moment si vzpoěml na Lindu a že má dneska ty narozeniny.
"Musím rychle něco vymyslet. Půjdu jí navštívit, ale né s prázdnáma rukama. Sakra, co bych jí tak mohl..... Jasně, vsadím na klasiku a koupím kytku." řekl si v duchu.
Pak se rozloučil s rodiči a odjel do města pro tu velkou růži.

V květinářství potkal svojí bejvalku, od srdce jí nenáviděl, byla to prolhaná mrcha... Jak jinak, vyperoxidovaná blondýna. A muslea si ho všimnout, když kupoval tu poslední černou růži. Mno nemohla si odpustit své vtipné narážky.
"Ta je pro mě? Teda to jsi nemusel. Taková škoda... Ale děkuju Ti" a držela kytku v ruce.
"Ne není pro tebe, dej to sem...!" řekl rozčíleně.
"Nebo co?" přerušila ho "Jestli ji chceš, budu za to něco chtít." dodala.
"A co za to chceš?" už to říkal opravdu rozčíleně.
"Polib mě!" řekla vážně a už se nastavovala.
"Na to ti kašlu" otočil se a koupil novou růži, rudou, větší a hezčí. Pak už jen dodal "Nech si ji, doufám že ti přinese smůlu."
Odešel a ona zůstala stát jak kdo ví co. =D

Když konečně dorazil k baráku, kde bydlela Linda, pořád váhal, ale když už se rozhodl a koupil kytku a podstoupil směšný rozhovor s bejvalkou tak to přece nebzdá. Zazvonil a srdce se mu rozbušilo. Po chvilince se otevřeli dveře.
"Ahoj" otevřela mu Linda a koukala překvapeně.
"Ahoj, přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám." a dal jí růži.
"Děkuju, je to od Tebe velmi milé, nepůjdeš dál?
"Mile rád."
Chvilku si povídali, snědli kus dorta a najednou dostal Roman nápad.
"Nechtěla by jsi dnes večer přijít ke mě? Když máš ty narozeniny." zeptal se nejistě.
Ona nevěděla co na to má říct... Kluk, kterej se jí líbil už od prvního pohledu, ji pozval k sobě domů. Neváhala tedy a řekla "Ano."
"Tak paráda," řekl štěstím bez sebe, "tak ehm, v osm u mě?"
"Oki" a ještě jí upřesnil, kde přesně bydlí. Pak se rozloučili a ani jeden už se nemohl dočkat osmé hodiny večer.

V sedm hodin volali Romanovi kámoši, žee s ním počítaj v osm na tu kalbu. "A sakra!"
Když se kluci dozvěděli, že bude mít doma Lindu, byli v klidu a bylo jim jasný, že se na ně protentokrát vykašle a hned se domluvili na jindy.

Konečně 20:00 přesně, když se rozezvonil zvonek. Za dveřmi stála snad jiná dívka než si domů pozval. Dívka se zelnýma očkama, vlasy sepnuté sponkou, namalovaná jen decentně, černé šatky s malými světlě zelenými mašličkami.
"Pojď dál." řekl.
Když vešla, žasla... Všude samé svíčky, lístky z červených růží, no jako v pohádce. Posadila se v kuchyni na židli a on k ní přiskočil a řekl "Jen pokračuj, lístky tě zavedou do mého království, princezno."
Když došla na konec té cestičky z lístků, jeho pokoj byl malý ale moc útulný. Sedla si na na posteldo té hromádky zbylích lístků a jen žasla tím světlem ze svíček, které tak krásně voněli. Po chvilce přišel Roman s jakýmisi drinky.
"Tak na Tvé zdraví." popřál jí.
"Děkuju." ještě jednou jí poděkovala. Popravdě, vypili to vcelku rychle.

A tak se jí pomalu začal dotýkat, líbal jí na ústa, na krku a pomalu sundaval jedno ramínko šatů a pak pomalu druhé. Ona se třásla nedočkavostí. Zip šatu na zádech ji pomalu rozepnul a snudal z ní ty pěkné šatky, "Máš krásnou postavu a krásné ploché bříško" zalichotil jí. A políbil jí na břicho. A líbal jí po celém těle. Jemu porozepínala knoflíčky u košile a sundala ji. Začala ho jemně dráždit v rozkroku. Prvně přes oblečení a pak jí zajela ručka do kalhot. On nezůstal o moc pozadu a její bílé kalhotky opatrně sundal ústy. A začal ju líbat aj tam. Nakonec, když už byli oba nazí, se na sebe podívali a ona mu dala mrknutím signál, že chce, ať jde do toho. Jejich těla byla spojená a propojená... Nic krásnějšího snad neexistuje.
Když bylo po, rozhodli se, že se osprchují. Samozřejmě společně. Tak pak to krásné nádherné druhé kolo pokračovalo v koupelně...


KONEC
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama