Vzpomínám si, jak obtížně se mi říkalo AHOJ nebo jen DOBRÝ DEN cizímu člověku. Časem člověk zjistí, že navázání kontaktu s člověkem z očí do očí, je v dnešní době 1. výjimečné, 2. mnohem hezčí než virtuální a za 3. v celku jednoduché. Že není prakticky se čeho bát.
Tím jak člověk roste, začíná mít kolem sebe přátele, kamarády a pak i těch pár vyvolených nejlepších. S tím souvisí i první lásky a první MILUJI TĚ. Ale člověk v životě nemůže jen získávat, bohužel i ztrácí. Některé ztráty nejsou tak bolestivé, některé jsou velmi. Je jedno jestli lásku, přátele či dokonce někoho z rodiny. Vím, že říct SBOHEM někomu koho mám opravdu ráda anebo koho miluju, je pro mě tak obtížně a vím, že svou rodinu jen tak nezavrhnu a svého úžasného přítele neopustím. Jim nejde říct, ODCHÁZÍM, jen tak.
Tím jak člověk roste, začíná mít kolem sebe přátele, kamarády a pak i těch pár vyvolených nejlepších. S tím souvisí i první lásky a první MILUJI TĚ. Ale člověk v životě nemůže jen získávat, bohužel i ztrácí. Některé ztráty nejsou tak bolestivé, některé jsou velmi. Je jedno jestli lásku, přátele či dokonce někoho z rodiny. Vím, že říct SBOHEM někomu koho mám opravdu ráda anebo koho miluju, je pro mě tak obtížně a vím, že svou rodinu jen tak nezavrhnu a svého úžasného přítele neopustím. Jim nejde říct, ODCHÁZÍM, jen tak.
Ale SBOHEM musíme jednou říct všem. Bez výjimky a ohledu na to, jak moc je máme rádi.
Pěkné, ale ty chyby...